Prázdniny v plném proudu ... Ale není to jen o zábavě a relaxaci. Syn se vrátil z putovního vodáckého tábora. A to byste nevěřili, chce jíst. Často i několikrát denně! A nedá se všechno řešit koupenými hotovkami. Tomuhle jídlu u nás doma říkáme La Sáně. Jistě uhodnete, co nás k názvu inspirovalo.
Tohle jsou všechny potřebné suroviny. Jistě nemusím každou zvlášť pojmenovávat. Mletého masa je půl kila. Mix vepřového a hovězího. Od Křečka. Levnější mixy ze supermarketů se neosvědčily. Byla to samá voda, lůj a sádlo.
A ještě musím zdůraznit, že vaří, tedy spíš smaží a peče, syn. Já jen fotím. Bojím se totiž připravovat maso. Trpím od dětství panickou hrůzou z toho, že mnou připravované maso bude polosyrové a otravím jím celou rodinu.
Jen dvakrát v životě, ve vypjatých životních situacích, jsem zhotovoval karbanátky. A oba případy si budu ve všech souvislostech pamatovat do nejdelší smrti ... Naštěstí se tahle má doslova fóbie nepřenesla na nastupující generaci.
Moje babičky ani táta by samozřejmě nikdy nekoupili předem namleté maso. Hezky by si sami doma namleli. Ale ... Prostě je jiná doba. Kdo se má čistit s mlýnkem? Myčka všechno nevyčistí a ještě to má pak tendenci rezavět. Ne, elektrický mlýnek nemáme.
Tak nebudu dokumentovat celý proces detailně ... Háša si nepřál, abych ho zvěčňoval, jak krájí cibuli v potápěčských brýlích. Cíťa ... Já si ty brýle beru jen tehdy, když strouhám křen.
Takže cibulku necháme zesklovatět. Případně ať zhnědnou špičky ...
Až syn usoudí, že přesně takhle tu cibulku chce mít, vrznu tam maso. Já. Ono to prská ... Syn se tomu rád vyhne. Pak si maso osolí a opepří dle své chuti. Nechá ho na oleji zatáhnout, až získá šedou barvu.
Až syn usoudí, že už, tak tam vrzne jeden protlak, rozmačkaný česnek a podlije půllitrem vody. Pomalu vaříme na pánvi. Až se voda vyvaří, znovu podlijeme půllitrem. Proces je ukončen asi po hodině.
Napřed vrstva masa. Pak vrstva lasagní. Když by nebyly lasagne, vrazí tam uvařené špagety. To by pak nebyly La Sáně, ale Špagety ála La Sáně ... Nicméně zpravidla lasagne doma máme. Robíme je tak dvakrát do měsíce. Měl by tam být bešamel. Ale ten synovi nejede.
Třetí vrstvou je sýr. Někdy plátkový, někdy strouhaný ... Co nás zrovna napadne koupit. Různé druhy sýra. Zpravidla se snažíme o těch 30% tuku v sušině. Jinak je toho tuku celkově moc.
No a na sýr zas maso, na maso lasagne, na lasagne sýr ... Dopracovali jsme se k tomu, že děláme jen dvě vrstvy. Tak je to prý nejchutnější.
Olej jsme použili slunečnicový. Byl ho v lahvi poslední zbyteček. Raději požíváme řepkový. Olivový dává celému jídlu jinou chuť, kterou syn nepreferuje.
Nádobí ... Pánev je po strýci. Dej mu Pánbu věčnou slávu. Zemřel loni touhle dobou.
Pánev je stará jistě čtyřicet let, nebo déle. Používaná na kamnech. Začouzená, nejde úplně vyčistit, omlácená, ale slouží. Snažím se používat, co se používat dá. Koupit nové, to je až ta poslední volba. Co je šetrné pro penženku, je šetrné i pro přírodu. Většinou.
Pekáček, ten je nový. Táta mi ho koupil, když jsem se odstěhoval od rodičů. Abych si mohl ve svém bytě sám péct ... To bylo vroce 1995. Tak úplně nový ten pekáček vlastně taky není. Ale začal se pořádně používat, až jsem se oženil ...
Ale to už je o vzpomínkách a ne o vaření.
Takže pekáček zasuneme do trouby na asi půl hodiny, na 200 stupňů, oboustranný ohřev, dolní rošt.
Abych to zakončil. Před hodinou syn pekáček vyjmul a polovičku už snědl. On zase začal růst a je jak kyselina ... Měl to mít na zítřek. Já totiž budu mimo Prahu.
No, když si zítřejší krmi sní už dneska ... Tak je dost velký, aby si nějak poradil. Peněz jsem mu nechal dost a vařit mu nevadí. Nauč se synečku hospodařit!
